Více o CST

Lidské tělo není biomechanické, ale biodynamické. Tělo je komplexní, nelineární dynamický systém. Michael J. Shea

„Při ošetření se snažím obnovit zdraví. Nesnažím se opravit problém. Když k pacientovi přistupuji tímto způsobem, umožňuji tělu, aby samo s pomocí vlastních životadárných sil udělalo to, co potřebuje.“ Dr. Rollin E. Becker

Snahou kraniosakrální biodynamiky tedy není ODSTRANĚNÍ BOLESTI A UTRPENÍ, ale OBNOVENÍ ZDRAVÍ ZEVNITŘ.

 

Trocha historie:

Ačkoliv zmínky o práci s kraniosakrálním systémem a mozkomíšním mokem najdeme již v pramenech starého Egypta, Indie nebo Peru, za počátek moderního vývoje tohoto oboru se považuje práce amerického osteopata Dr. Williama G. Sutherlanda (1873-1954). Dr. Sutherland navázal na původní myšlenky Dr. Andrewa Stilla (1828-1917), který v 80. letech 19. století založil American School of Osteopathy v Missouri a formuloval základní principy osteopatie:

  1. Tělo funguje jako celek, je to jedna funkční jednotka.
  2. Tělo má své samoregulační mechanismy.
  3. Struktura a funkce jsou navzájem provázané.

V rámci svého klinického výzkumu se Dr. Sutherland několik desetiletí věnoval detailnímu studiu anatomie. Výsledkem jeho celoživotní práce je tzv. „kraniální koncept“, který začal na sklonku svého života učit i další osteopaty. První inspiraci pro rozvinutí kraniálního konceptu našel ke konci svého studia medicíny, když si prohlížel výstavku anatomických exponátů. Mnohokrát vyprávěl, jak ho ta myšlenka doslova „udeřila do hlavy“, když zkoumal rozloženou lebku, jejíž jednotlivé kosti byly od sebe oddáleny. Zaujal ho tvar švů mezi kostí klínovou a kostmi spánkovými a najednou ho napadlo: „Jsou zkosené jako rybí žábry sloužící k primární respiraci.“ Dr. Sutherland si uvědomil, že tvar a uspořádání lebečních švů svědčí o schopnosti pohybu. To bylo zcela v rozporu s konvenční anatomickou premisou, že lebeční kosti dospělého člověka jsou pevně srostlé a nemohou se hýbat. (Zajímavé je, že toto přesvědčení se prosadilo jen v západní anatomii. V Rusku, orientálních státech i perské tradici se vždy učilo, že lebeční švy se mírně pohybují.) Dr. Sutherland proto provedl mnoho pokusů, aby nakonec dokázal, že mezi lebečními kostmi skutečně dochází k určitému pohybu. Zjistil, že když je tento pohyb nějak omezen nebo dokonce znemožněn, projeví se to různými potížemi po celém těle. Tím odhalil souvislost kraniosakrálních dynamických procesů s fyziologickým fungováním celého těla. Kromě fyziologických změn při svých pokusech zakoušel také nejrůznější emoční a kognitivní potíže. Spolu s tím, jak Dr. Sutherland postupoval ve svém výzkumu a praxi, stále více oceňoval povahu a vlastnosti membrán spojujících jednotlivé kosti a obalujících centrální nervový systém, ale i dynamiku tekutin uvnitř těchto membrán. Nakonec došel k tomu, že pohyby lebečních kostí, kosti křížové a v důsledku toho i pohyby všech struktur v těle jsou jen reakcí na působení biodynamických sil v mozkomíšní moku. Svá pozorování zaměřil na pravidelnou pulsaci mozkomíšního moku, jež rozhýbává všechny tělesné tkáně a vyvolává změny jejich polohy a funkcí. Nemohl se pak vyhnout hlubší otázce: „Co vyvolává pulsaci mozkomíšního moku a v důsledku i všech tkání v těle?“ Dr. Sutherland tuto neviditelnou životní sílu, která rozhýbává celé tělo, azval Dech života. Učil, že pulsace mozkomíšního moku je přímým projevem Dechu života. Přesněji řečeno, pulsaci mozkomíšního moku vyvolává potence Dechu života. Potence Dechu života je dynamická síla, která iniciuje jemné, avšak už pozorovatelné pohyby tekutin a tkání. Lze ji přirovnat k životní síle tradičních kultur.

Kraniosakrální terapeut může lidem pomoci budovat jejich potenci, zvýšit jejich životní sílu neboli vitalitu, a tím obnovit nebo prohloubit jejich spojení s Dechem života, což vede k celkovému zlepšení zdraví a pocitu pohody. Potence Dechu života tedy pohání pulsaci a pohyb mozkomíšního moku uvnitř durální membrány. V jedné fázi tohoto pohybu tekutiny stoupají vzhůru směrem k hlavě a v druhé fázi klesají zpět dolů ke křížové kosti.

Mozkomíšní mok proudí mezi hlavou a dolním koncem páteře. V důsledku pulsace mozkomíšního moku se pohybují i lebeční kosti a kost křížová. Jeden populární přístup ke kraniosakrální terapii tento fakt vyzdvihl, což vedlo k všeobecně rozšířené představě, že kraniosakrální terapie je o korekci pohybu kostí. Celkový rozsah práce Dr. Sutherlanda byl však mnohem širší, i když porozumění pohybům kostí bylo jeho součástí. Dr. Sutherland se mnohem více zajímal o síly skryté pod těmito pohyby projevující se skrze mozkomíšní mok, a jejich vztah k Dechu života. Energetické síly a potence Dechu života pohání přirozenou fluktuaci mozkomíšního moku a vnitřní motilitu tkání. Díky kraniálnímu konceptu Dr. Sutherlanda získaly tyto vnitřní síly na významu.

Terapeutické techniky se výrazně zjemnily a pozornost praktikantů se zaměřila na projevy potence Dechu života v tkáních a tekutinách. Dr. Sutherland neustále zdůrazňoval, že praktikant se může na tyto síly vždy spolehnout, protože jsou řízeny svou vlastní vnitřní inteligencí. Podporoval praktikanty, aby plně důvěřovali léčivé moudrosti potence mozkomíšního moku, neboť tato síla je to, co zajistí terapeutickou změnu. Některé větve kraniosakrální terapie toto poznání ještě prohloubily a biodynamický přístup je již plně založen na tomto pohledu. Některé z technik a dovedností kraniální osteopatie se začaly šířit a v upravené formě vyučovat i mimo osteopatickou komunitu, aby je mohli využít i jiní terapeuté. Nejznámějším zastáncem rozšíření těchto dovedností i mezi veřejnost je John E. Upledger, D.O., který založil Upledger Institute, hlavní vzdělávací organizaci v kraniosakrální terapii a příbuzných terapiích. Přístupy kraniosakrální terapie vyučované v tomto systému jsou všeobecně více strukturně zaměřené. Nejčastěji se o nich mluví, jako o biomechanickém přístupu. Mohou být samozřejmě velice přínosné a účinné, je však nutné říci, že biomechanický přístup není tak úzce spjatý se Sutherlandovým kraniálním konceptem osteopatie, ani s přístupy, které se z něj přímo vyvinuly, jako kraniosakrální biodynamika. Je však důležité ocenit význam práce Dr. Upledgera, protože zpopularizoval a rozšířil kraniosakrální terapii mezi širokou veřejnost. Svou vytrvalou prací a přínosem do kraniosakrálního pole vešli ve známost i další výjimeční lidé: Dr. Rollin Becker, Viola Frymann, Franklyn Sills, Michael J. Shea, Ph.D. a mnozí další.

Lidské tělo je funkční jednotka, spojité pole, které na fyzické úrovni tvoří systém fascií a tekutin, a na energetické úrovni biodynamické síly a potence. Tyto úrovně jsou navzájem provázané, tvoří jednu funkční jednotku, jednotné spojité pole. Definice fascie, jak byla formulována na kongresu Fascia 2007 v Bostonu: Fascie je měkká pojivová tkáň, která prostupuje celým tělem a tvoří v něm jakousi trojrozměrnou spojitou síť poskytující mu strukturní formu a podporu. Fascie prostupují a obalují všechny svaly, kosti, orgány i nervová vlákna a tvoří tak unikátní prostředí pro tělesné funkce. Nejrůznější viskoelastické tkáně tvořící fascie (šlachy, vazy, pouzdra, membrány, ploténky atd.) jsou také senzorickými orgány. Obsahují různé druhy receptorů schopných zaznamenat napětí, prodloužení, tlak, pohyb, bolest atd. a tvoří tak systém neurologické zpětné vazby propojený např. se svaly zajišťujícími koordinaci pohybu, stabilitu a ochranu kloubů. Lidské tělo lze tedy považovat za koherentní entitu – spojitý systém membrán a tekutin. (I každá buňka je tvořena buněčnou membránou a vyplněna převážně tekutinami. Mezibuněčný prostor je také vyplněný tekutinami). Když k tomu přidáme energetickou úroveň – málokdo už dnes věří tomu, že lidské tělo je jen důmyslný mechanický stroj –, docházíme ke spojitému poli tekutin, tkání a potencí (v angl. Fluid-Tissue-Potency Matrix4). V tomto kvantovém bioelektrickém poli probíhá neustálá, velmi rychlá komunikace pomocí koherentních vln, která je mnohem rychlejší než přenos náboje nervovým systémem.

Informace se v tomto celistvém organizovaném poli šíří pomocí koherentních kvantových vln téměř rychlostí světla! Jakákoliv událost v určité části těla má tedy okamžitý vliv na celek a každý „problém“ nebo nerovnováhu je třeba řešit v rámci celku jako funkční jednotky. Proto se v biodynamickém přístupu klade takový důraz na celistvost! Co se tedy při biodynamickém kraniosakrálním ošetření děje? Na tuto otázku není snadné stručně odpovědět, protože díky širokému poli vnímání, jež ošetřující udržuje, probíhají v systému tisíce dějů zároveň. Začít zde vyjmenovávat, co všechno je možné, by nebylo moudré. Každý člověk je jedinečný a díky jeho neopakovatelné osobní historii se stejně jedinečně odvíjí i jeho vrozený plán léčení. Ten rozhoduje o tom, kde a jak se bude pracovat a léčit, nikoliv terapeut na základě stanovení diagnózy. Ten jen vytvoří potřebný prostor a klid pro vyjasnění vrozeného plánu léčení a svým vědomím podpoří činnost potence Dechu života. Uvnitř každého z nás existuje moudrost, Inteligence, která zpracovává veškeré životní podmínění v našem sjednoceném poli. Tato Inteligence centruje přidané síly v systému těla-mysli kolem tzv. inertních fulcer (nehybných míst, k nimž biodynamické síly váží rušivé síly biokinetické). V průběhu života se k našemu systému přidávají vnější síly – tzv. síly biokinetické. Jsou to síly spojené s nevyřešenými traumaty, patogeny, genetickými faktory, vlivy životního prostředí, vnitřním a vnějším stresem atd. Pokud se biokinetické síly plně nezpracují, ovlivňují pohyb tekutin, buněk a tkání systému. V zájmu dynamické rovnováhy musí být tyto přidané biokinetické síly uvnitř fyziologických struktur těla soustředěny, znehybněny a určitým způsobem ohraničeny, což dělají biodynamické síly v systému. Vlastní biodynamické síly systému tedy znehybní a ohraničí přidané biokinetické síly. Tak vznikají uspořádávající fulcra, kterým říkáme inertní neboli podmíněná.

„Biodynamické potence se stávají inertními, aby soustředily biokinetické síly vytvářející rušivé podněty.“ Franklyn Sills Uvědomme si, že kolem každého inertního fulcra jsou uspořádány a „uvězněny“ jak biokinetické, tak i biodynamické síly. Spolu s nimi se kolem inertního fulcra soustředí i potence, tekutiny a tkáně, což může vyústit v kompresi, stagnaci a městnání.

Ve středu každého inertního fulcra je přítomná potence, v jádru každého fulcra tedy pracují síly zdraví. Zdraví je uvnitř vždy přítomné. Rollin E. Becker

Inertní fulcra jsou vytvářena a centrována velmi přesným způsobem v matrici celého systému, to znamená, že léčebný proces každého člověka se bude odvíjet velmi přesným, specifickým způsobem. Reakce a prožitky lidí se stejnými symptomy tak mohou být velmi odlišné. Každý potřebuje pro to, aby se znovu spojil se Zdravím, něco jiného. Léčebný plán se odvíjí v jasném sledu tak, jak byly síly a zkušenosti centrovány a ukládány ve vašem systému. To nikdy nemůžeme vědět dopředu ani vymyslet. Obecně lze říci, že během biodynamického ošetření dochází k sjednocení celého systému, což umožňuje následnou reorganizaci přítomných sil, jejich reorientaci k přirozeným fulcrům a tím pádem i korekci a harmonizaci všech funkcí systému a zvýšení celkové vitality.

Mnozí lidé, zvláště ti, kteří kraniosakrální ošetření ještě nezažili, si pod tím však nedokážou nic představit a předchozích pár odstavců pro ně budou nejspíš jen abstraktní teorie. Proto jeden konkrétní příklad, jak se ono zmíněné „sjednocení, spojení se Zdrojem a reorganizace “ projeví na tělesné úrovni – konkrétně na již vyzdviženém systému fascií: Fascie reagují na fyzický i emoční stres stažením a zvýšeným napětím. Je-li stres nebo šok příliš silný, tkáň se neuvolní a zůstane dlouhodobě napjatá. Tímto způsobem se v těle centrují přidané biokinetické síly a nezpracované následky traumatických událostí, které pak narušují normální fyziologické funkce a mohou vyústit v chronické potíže. Jakékoliv narušení přirozených fyziologických funkcí v těle se projeví na rytmických pohybech kraniosakrálního systému. Zkušený terapeut toto „znehybnění“, inerci, vnímá a vytváří tělu podmínky pro to, aby přítomné „uvězněné“ síly zpracovalo a uvolnilo. To se děje na mnoha úrovních, vědomých i nevědomých. Spolu s uvolněním napětí ve fasciích a tkáních a rozptýlením inertních fulcer se uvolní i potence, která udržovala stabilitu inertního fulcra – zvýšené napětí v tkáních, a tato potence je pak přístupná celému organismu, takže klient většinou vnímá zvýšení hladiny energie v těle.

Kontakt

Mgr. Ludmila Freiwaldová

tel.: +420 737 279 741
email: lidafr@seznam.cz

IČO: 46475141
Živnostenský list vydal Městský úřad Jičín

Pracovní doba: dle objednávek

Pracoviště:

Vlastní poradna

Saratovská 37, PRAHA 10